(Můj osobní úlet...) aneb kdo kruci může za to znásilnění?

14. 01. 2016 12:56:27
No jo, pořád ještě návrat ke Kolínu. Ale jen trochu. Výroky paní primátorky Rekerové obletěly svět, a právem: ženy, držte se od cizích lidí na délku paže! Jasně, na delikventa totiž asi platí "sedni a zůstaň," jako na psa.

Někdo z vás tomu věří? Já ne, a soudě podle reakcí na facebooku, nevěří tomu fakt snad nikdo. Ale co tedy máme dělat, když k nám delikvent, od nás v bezpečné vzdálenosti délky paže, svévolně přistoupí, či dokonce se rozeběhne nebo napřáhne ruku? Jo to už nám ta geniální paní neřekla.

Následující odstavce se Kolína vlastně ani týkat nebudou, ale byl to jeden z impulsů, které mě dokopaly tenhle blog napsat. Protože nedávno se do tohohle tématu prozměnu opřela Amnesty International. Jaké máme škaredé stereotypy! Že prý podle nás si ženy za znásilnění můžou samy, že to tak vnímá nehorázné procento lidí, a že bychom se, my odporní, odporní Češi, měli stydět. Už tenhle článek mi nadzvedl tlak do hodnot, které by se doktorům fakt nelíbily, stejně jako diskuze nad tímto článkem z úst členek jedné nejmenované skupiny. (Jo, byly to Naštvané matky, koho by to překvapilo. Ty dámy přece proto, že jsou naštvané, mají patent na pravdu.) Pokud jsem vás už teď stihla naštvat zase já, nevzdávejte to prosím: dál vysvětlím, o co mi jde, a hádat se s Amnesty a svalovat vinu na ženské to fakt není.

Dlouho jsem se do tohohle tématu nechtěla pouštět, ale když si začátkem týdne kopla i Sašenka Uhlová, neskutečně přiblblou větou: "Když vás znásilní bílý muž, můžete si za to sama; pokud vás znásilní muslim, vina je na jeho straně." ... došla mi trpělivost.

A tak tu sedím s pevným odhodláním konečně sepsat pohled na znásilnění, a obecně násilí, a vinu za něj, očima ženských.
Takový, jaký mi zprostředkovalo možná pár stovek osob, především, ale ne nutně žen, ve třech internetových komunitách, mimochodem naprosto různorodých. Nějaké hobby, nějaké maminy... Plus něco málo osobních rozhovorů. Celkově, věřte nebo ne, je to fakt zajímavá sonda do duše dam.

Že je to pohled i do mojí duše a mých velice osobních názorů, o tom žádná. Fakt tenhle článek nepíšu ráda, a nejen proto, že jsem si vědomá, jak to za něj schytám.

Hned na začátku se s láskou pustím do jednoho argumentu, který se objevuje pořád dokola. Říkává se - obvykle posledním vítězoslavným zásekem do diskuze "čí je vina" - že prostě i kdyby žena šla po ulici nahá, nikdo nemá právo se jí dotknout. Jooo přátelé - tak větší blbost aby člověk pohledal.
Nebojte, i já jsem to v mladistvém poblouznění dospělostí říkala, a to dost dlouho. Je to parádní argument pro všechny slečny, které se chtějí cítit bezpečně. Tak hlavu nahoru:
Naše společnost má určité morální a právně stanovené zásady. A ano, mezi ně skutečně patří, že ženské se neznásilňují, ne a ne a ne. V pořádku.
Ale vy fakt věříte, že sexuálního násilníka tohle vaše právo zajímá??? Protože kdyby ano, nebyl by to násilník.
Zloděje nezajímá vaše právo na váš majetek, vraha nezajímá vaše právo na život. Proč by násilníka mělo zajímat vaše právo, aby se vás nedotýkal? Vám to dává smysl???
Zločinci byli, jsou a budou. Lidé jednající proti zákonu, proti morálce, lidé ubližující a připravující o život. Tihle všichni, bohužel pro nás, existují...
Jenže svět zkrátka nezměníme, a existenci těchto lidí taky ne. Takoví byli dávno v historii, byli ve středověku, a už jen fakt, že jsou i v posledních desetiletích, navzdory trestním řádům a třeba i hrozbě popravy, je dost jasným znamením, že určité procento populace prostě "práva" nebude respektovat nikdy. Letos stejně jako za příštích 200 let, a pokud se z lidí nestanou naprogramovaní kyborgové, tak k tomu nedojde nejspíš nikdy. Je hezké představovat si pravidla pro svět, jaký bychom chtěli mít... ale lepší je si přiznat, jaký je ten svět v reálu.
Přiznat si, že navzdory mému imaginárnímu právu, aby se mě nikdo nedotýkal, mi jakýkoliv hajzl může ublížit, protože tohle moje "právo" ho prostě fakt nepálí, je jeden z prvních kroků.

Rovnou navážu zážitkem z jednoho zájmového diskuzního fóra, kde bývala poměrně stabilní komunita, a lidé k sobě byli poměrně dost otevření. Diskuze o znásilnění se tam zúčastnilo asi 30 lidí. 2 holky prosazovaly aktivní trénink sebeobrany, a těch zbylých osmadvacet dalších trvalo na tom, že "budou doufat, že se jich to nikdy týkat nebude." 93 procent náhodně sestavené skupiny ženských! Co je ještě děsivější, je věk: sedmnáct až PADESÁT!!! let, včetně jedné matky tří dospívajících dcer!
Nepřeháním, když řeknu, že máloco se mnou otřáslo tak, jako tohle zjištění.

Už vám dochází, o co tady jde? Připustit si riziko vlastního znásilnění je tak hrozná představa, že dámy před ní regulérně zavírají oči. A aby tomu zavírání očí dodaly pevný podklad, podpoří ho svým naprosto naivním a nevymahatelným právem na nedotknutelnost.
A mají lepší spaní, byť bezpečnější nejsou ani o prd.

Tuhle naivitu většiny společnosti si prosím v hlavě přeberte sami.

Zpátky k oné diskuzi. Ty nejudatnější dámy ovšem prohlásily, že aspoň nosí pepřák v kabelce. V KABELCE!!! Kolikrát už bylo napsáno, že pepřák v kabelce je k ničemu, protože prostě není čas ho vyndat...?

Další obvyklý argument: já mu uteču! Ach vážení. Oblíbený argument zejména feministek, které urputně hájí svou svatou představu, že chlapi a ženské jsou si absolutně a do mrtě rovní (a to, co máme mezi nohama, je nejspíš jen drobný přešlap přírody.) Nic jako metabolismus, anabolický efekt testosteronu a větší síla asi neexistujou. Je jistě jen náhodou, že ve všech sportovních disciplínách obecně podávají ženy o něco slabší výkony než muži.
Tak a teď vážně: kdo z vás věří tomu, že průměrně netrénovaná ženská průměrně netrénovanému chlapovi uteče??? I za relativně rovných podmínek, to ani nemluvím o lodičkách a terénu? Já osobně, a to jsem sama kondiční sportovkyně, bych na ženskou teda nevsadila ani pětník.

Kdyby na něco došlo, budu spoléhat na svoje instinkty. Jo? Takže instinktivně ztuhnete strachy a když chlap dojde až k vám, duchaplně ho praštíte pěstí do hrudníku. Gratuluju, fakt jste to žebro zabila, ale chlap o tom ani neví a jde po vás. Game over.
Pokud hned teď, v tuhle chvíli, okamžitě při čtení nevíte, jaké máte možnosti se dostat ze sevření chlapa, který vás chytne zezadu kolem pasu nebo krku, tak žádný podělaný "sebeobranný instinkt" prostě nemáte.

Spoléhat, že se vám, notoricky ohraně, povede praštit chlapa do kou*í, mi připomíná Poláčkovo "opovážlivé spoléhání na milost boží." Míst, kde můžete chlapa zranit, je docela slušná paleta... ale pokud je nevíte, a nevíte jak to udělat? Tak jste prostě v háji. Techniku úderu nebo jiného způsobu poranění vám žádný instinkt prostě neřekne.

Za normálních okolností by člověk nevěřil, že dospělé, svéprávné a rozumné ženské, případně MATKY DCER, jsou schopné tyhle nesmysly myslet vážně.
Ale jo, jsou, a skoro všechny.
Nemrazí vás z toho...?

Podotýkám, že nejsem žádný odborník na sebeobranu, a ne, nemám do toho moc co kecat. Jsem jen trochu přemýšlivý člověk a tohle jsou úvahy, ke kterým se dá v klidu dojít z tepla domova a po četbě pár knížek. Sadisticky doporučuju hlavně Johna Douglase, Cestu do temnot - pokud vás nevyděsí tohle, tak už nic. Ale jinak si tu nebudu hrát na Zorra mstitele, byť jo, postarat se o sebe umím. Ale mně tu jde hlavně o dokopání k úvahám.
Takže koho jsem aspoň trochu vyděsila, proboha - řešte to, jakýmkoliv způsobem vám to vyhovuje. Ale přestaňte si nalhávat tyhle nesmysly o "právech" a jak to instinktivně zvládnete. Ty vás totiž fakt neochrání.

A teď k podstatně veselejší části článku - totiž kdo že za to zatracené znásilnění teda může.
Internetové diskuze pod články jsou často semeništěm názorů, že holka udělala tu či onu "chybičku". Mám obavu, že přesně tyhle myšlenky jsou základem toho hysterického odporu, že "máme stereotypy", jak si žena může za znásilnění sama. Jenže právě to přiznání chyb není ani proklamace viny, ani ten zatracený stereotyp - on je to jen poměrně střízlivý pohled nezaujatých lidí. (Proto mě ten článek AI tak namíchl - už ZASE řeší jev, který si sám vymyslel, respektive na něco plácnul nálepku "stereotyp" a už nás mydlí.)

Pojďme to vzít zase trošku realisticky a názorně. V ulici lemované parkem číhá úchyl (takové pěkné obvyklé stereotypní označení...), a kolem chodí děvčata. Co myslíte, pokud zaútočí: která má, úplně prostě a jednoduše, větší šanci dostat se do bezpečí bez úhony? Holčina v džínách a sportovních botách, nebo holčina na šteklích, ve kterých fakt neuteče, a s minisukní těsně pod zadek, která jde bleskem vyhrnout? Která z nich se může rozeběhnout, která při útoku snadněji udrží stabilitu, kterou dá násilníkovi víc práce svléknout, která bude mít víc času překonat šok a případně vytáhnout nějakou zbraň?
Přátelé - jen o tomhle to je. Prosím - NE o vině nebo nevině oběti... ale o osobní míře bezpečí.

Jestli tu říkám, že se všechny holky mají vzdát minisukní, podpatků, sobotních zábav, party a všeho dalšího... ne, neříkám. Nic takového. Ale i tohle je jen a pouze jejich volba.
A jejich volba je bohužel i to, jestli mají aspoň ten pepřák nebo nemají... jestli chodí se sluchátky a nevidí neslyší, jestli chodí samy, jestli ví jak se bránit, jak moc se opijou, nebo s kým vlezou do auta v půl třetí ráno. Všechno tohle ty holky ovlivnit MŮŽOU - ať se soudruzi z Amnesty a vyděšené matky nezlobí, tohle je holý fakt.

Popírat, že tyhle okolnosti, a řada dalších, můžou mít na vyústění ve znásilnění vliv - a že na tyto okolnosti mají vliv ty holčiny, je, nezlobte se, jedna obrovská falešná blbost.

Akorát by to nemělo sloužit k rozdírání ran obětí. Ale zároveň je stejně strašná blbost to neříkat, protože čím víc si toho budou mladé holky vědomé... čím víc si budou vědomé, že své vlastní bezpečí mají ve svých vlastních rukou... tím míň nebezpečí jim hrozí.
Rozdíl v přístupu "vezmu si kozačky na kramfleku, minisukni a domů dojdu, protože NIKDO NEMÁ CO NA MĚ ŠAHAT", a v přístupu "vezmu si tenisky, džíny, domů mě hodí kámoš od školky a kdyby něco zkusil, vím jak ho poslat na úrazovku", doufám není potřeba vysvětlovat.

Mimochodem, nedá mi to nevzpomenout další zážitek. Týkal se právě holčiny, která v půl třetí ráno nasedla do auta k cizím lidem, a skončila znásilněná. Ani tohle lidé v diskuzi nějak nemohli rozdýchat... až jedna paní se na diskutující obořila, jestli myslí na matku té dívky, co to může číst!
Já jo, já na ni myslím. Matka měla dostat pár facek a rok kriminálu jako trest za to, že té holce nevysvětlila aspoň takovou hloupost, že k cizímu člověku do auta se NESEDÁ. Minimálně v půl třetí ráno; radikálové jako já dokonce říkají nikdy. Příznivci autostopu mi prominou můj osobní strach, ale šlápnout na plyn a odvézt holku, kam se řidiči zlíbí, je stejně snadné, jako říct raz dva. Jestli má někdo náladu tuhle ruskou ruletu hrát, já teda fakt ne.
I tohle je ta volba - možná mám předpotopní zásady, ale osud podobných obětí mě prostě nepotká. Howgh.

Zpátky k popsanému případu. Holčina byla přiopilá, spoře oděná, daleko od domova...? Inu, je mi líto to říct, ale... jaksi i tomu všemu se dalo předejít.
Většina katastrof v dějinách, od potopení Titaniku až po pády a srážky letadel, měla celý řetězec událostí, které se daly ovlivnit. Stejný řetězec vede k té promrzlé, opilé holčině na nádraží ve tři hodiny ráno.
Ať se Amnesty International kváká co chce. Opět, není to o vině... Říká se tomu zodpovědnost. A priority. Buď se chci ožrat na plech, nebo být v bezpečí. A pokud chci obojí naráz, musím jedině chlastat doma s kámoškou. Vážně je lidstvo jednadvacátého století tak "vyspělé", že tohle není schopné pochopit...?
Mimochodem stejně jako to, že násilníci si vhodnou oběť tipují a vyhledávají - a nedá moc práce si představit, že přiopilá holka, co neuteče, na prázdné ulici, je ideální cíl.

U znásilnění je vždycky pachatel, a nikdy bych žádné holce do očí neřekla, že si za něj může sama. Prostě proto, že si to fakt nemyslím. Ale osobní bezpečí není dar z nebes, a není to automatika. A všechny ženské, nejen mladé holky, by s ním podle toho měly zacházet.

Výše zmíněná diskuze naštvaných matek se rozutíkala do různých témat, a tak došlo i na domácí násilí a partnerské znásilnění.
K mému nepopsatelnému pobavení tam nějaká holčina rozhořčeně líčila, že i kdyby si to ženská rozmyslela v posteli těsně před samotným aktem, MÁ PRÁVO!!! (no jak jinak) říct ne.
No tak jasně, má... má právo říct v podstatě cokoliv. Hlavně když jí nepřijde blbé přijít s chlapem do bytu, skočit s ním do postele, svléknout se z několika vrstev oděvů, nechat situaci "lehce vyhrotit" - a až pak si "uvědomit", že vlastně nic nechce.
Nechme stranou, jak zareaguje hypotetický chlap na takovouhle míru sadismu; já tu nemíním vynášet žádné krvelačné soudy, jen věřím, že každá soudná ženská má dost rozumu, aby na konec téhle situace vůbec nenechala dojít. Upřímně je mimo moje chápání, jak tímhle někdo může argumentovat.

Partnerské znásilnění. Odpusťte, ale nebudu tu dělat žádné geniální závěry - to se ostatně týká i předchozího případu. Mějte prosím na paměti, že pořád ještě je řeč hlavně o názorech, které jsem posbírala po různých komunitách... a které bych ráda předhodila ke zvážení zase jiným lidem.
Nejde o moje duševní veledílo, analýzu či rozsudky nad něčím, co nezvládají řešit ani lidi, a občas s nimi ani odborníci na lidskou duši.

Přesto. Tak nějak si nemůžu pomoct a myslím si, že případ, kdy máte deset let bezvadného chlapa, a on vás z ničeho nic jednoho dne brutálně znásilní, asi bude trošku utopie. Nechce se mi úplně věřit, že podobnému chování prostě nepředcházejí žádné další známky... Alespoň z pohledu opačného, když ne z vlastní zkušenosti, protože to, že vám chlap fakt neublíží, se z jeho chování poznat DÁ. Ne za jeden večer, pochopitelně. Ale jelikož tu vstupuje do hry individuální vnímavost... taky růžové brýle... nechala bych tenhle odstavec tak lehce otevřený. Jak jsem zmínila výš, nepíšu rozhřešení světa.

Další oblíbený argument - týrané ženy. Jasně, týraná ženská je chudák. Kolik takových týraných ženských ale prostě nedokáže od chlapa odejít - nebo mají půl milionu důvodů na prvním místě, proč to neudělat?
Opět nebudu soudit, a nechci se dotknout ženských, které si fakt prošly peklem a tu možnost nenašly. Jinak tohle jsou ale závislé, patologické vztahy - a na každý vztah musí být dva. Pokud chlap ženskou tři roky sem tam znásilní, nevymluvíte mi, že ta ženská v tom vztahu nehrála žádnou roli.
Nesuďte, neprošli jste si tím... jasně. Prošla jsem si jinou formou závislosti (kterou tak či onak má strašná spousta lidí, viďte kuřáci a milovníci sladkého), a opomíjet roli vlastní viny na tomhle kolotoči je sice ohleduplné a nebolavé, ale taky je to přesně to, co tu závislost drží naživu a krásně ji to krmí. "To nejde, protože..." je to první, co uslyšíte od jakéhokoliv závislého člověka. Ale tisíce lidí, co přestaly kouřit, tisíce lidí, kteří zhubli pár desítek kilo, a i ty ženské, které odešly od chlapů tyranů, všechny tyhle kecaly usvědčují ze lži, protože to JDE.
Takže promiňte, naopak mně nejde nějak zásadně litovat ženskou, která se do podobného pekla přes spoustu náznaků (!) dostane, a která v něm pak ještě dobrovolně (!) zůstává. Líto mi jí je, to ano... ale bohužel věřím na SVOU zodpovědnost za SVŮJ vlastní život. Nic ve zlém vůči těm ženám... ale nikdo jiný než ony si pomoct nemohou.

Na tomto místě se omlouvám za pár odstavců "duchaplných" keců a objevování Ameriky, ale mně šlo o to se k něčemu dostat.
Jde o paradox, který jsem prvně "na plnou hubu" slyšela asi měsíc zpátky, a fakt mě pobavil. Předkládám obvyklý závěr dámské komunity: Když dá facku ženská chlapovi, je to zasloužený trest. Když dá facku chlap ženské, je to nepopsatelný hajzl a jediným správným řešením je okamžitě od něj.
Lidi... nějak jsme to s tou rovnoprávností nevychytali, ne? :)))

Vím, že to není totéž, ale fascinuje mě, s jakou neotřesitelností tohle dámy prohlašují. Ledaskdy vám dokonce zapomenou vysvětlit, že tomu napřáhnutí chlapa předcházelo poslání do p*dele od ženské, když chtěl chlap pochovat svoje vlastní dítě...
Ale perla je něco úplně jiného. Samozřejmě že ty dámy, které ZÁSADNĚ, urputně a rezolutně odmítají byť jen jedinou facku od chlapa - jsou plné naprostého pochopení pro ženskou, která se nechá tři roky řezat jak žito.
Sorry - I don't get it.

A než mě někdo k závěru rozsápe na kusy - jo, vím. Prostý fakt, že většinu znásilnění páchají ZNÁMÉ OSOBY oběti. Žádní ti úchylové v parku.
Kruci ženské... ale co jiného už potřebujete jako důkaz, že se PROSTĚ MUSÍTE UMĚT BRÁNIT???

Dneska mě z hloubi duše rozesmála slečna na facebooku. Prohlásila "to mi řekni, jak si představuješ tu obranu proti chlapovi, co by tě obtěžoval? Pepřák se mi nosit nechce, a měnit svoje zvyky taky ne!"
Inu, dušinko, můžeš spoléhat na náhodnou přízeň osudu, a až ti nebude nakloněný, tak si můžeš zoufat. Nic lepšího mě fakt nenapadá. Hlavně když ti to potenciální přizabití, poranění, šrámy na duši a následky na všechny vztahy do budoucna stojí za to... za ty tvoje "zvyky".
Mimochodem, výborná je i knížka To není vaše vina! od Helen Benedict - která trochu přibližuje, co vůbec oběti znásilnění prožívají. Škoda, že tímhle se lidi většinou zabývají až po znásilnění - místo aby věděli, nad čím tak velkoryse mávají rukou...

Abych se tak na závěr vrátila k tomu Kolínu. Zas jde o můj osobní názor, ale je bohužel prostý: proti deseti chlapům nemá šanci žádná ženská. Má ji proti jednomu; od dvou výš, no, buďme realisti...
I proto si ale myslím, že je nejvyšší čas, abychom si tyhle věci začaly, my ženské, připouštět. A začaly se podle toho chovat. Nejde jen o hromadné útoky, jde i o jednotlivé případy - které už se na Západě ve zvýšené míře dějí, a které, s trochou smůly, sem třeba můžou přijít taky.

Dost možná si totiž ten luxus "nechci měnit svoje zvyky" už brzy ani nebudeme moci dovolit.

Autor: Jana Němečková | čtvrtek 14.1.2016 12:56 | karma článku: 45.65 | přečteno: 11901x

Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Ostatní

Zuzka Součková

Obědy zdarma pro všechny

Tak, děti, jdeme na oběd, máte ho zadarmo. Ale, pančelko, já nechci, mně ty obědy v jídelně nechutnají," řekne Maruška, otřese se hrůzou při vzpomínce na včerejší oběd. Nebylo to sice jídlo pro gurmána, ale bylo teplé a zdarma.

16.1.2019 v 19:39 | Karma článku: 22.44 | Přečteno: 357 | Diskuse

David Vlk

Tati, a ten bod "G" to je taky fyzika?

Člověk si pořád myslí, že když vyluští křížovku v Reflexu, má přelouskanou Kamasútru a ví, že na pražském Hradě sedí mister Popelníček, tak má pod čepicí. Někdy se ale šeredně plete.

16.1.2019 v 19:02 | Karma článku: 20.35 | Přečteno: 525 | Diskuse

Michal Pohanka

"Nevíte, co se životem? My vám ho naplánujeme!" Aneb Když jste starý, nemocný a bezmocný 4

Pracovat v domově důchodců, v eldéence, nebo třeba i na interně je značně náročné a deprimující, protože tam potkáte spoustu nešťastných, nemocných a bezmocných lidí. A o některé z nich je bohužel i dost špatně postaráno

16.1.2019 v 16:24 | Karma článku: 17.91 | Přečteno: 710 | Diskuse

Libuše Palková

Idiomy

Má ráda idiomy, bývají vtipné a nápadité. Ráda ty české porovnávám s idiomy jiných jazyků a baví mě, jak různé národy pojmenovávají jevy zcela odlišně. Proto pokud některý idiom přeložíte doslovně, můžete pak vypadat jako idiot.

16.1.2019 v 14:38 | Karma článku: 22.64 | Přečteno: 774 | Diskuse

Jan Bartošek

Ne lanovka, rodič je vinen!

Stále častěji, v duchu výchovy dětí, jako „skutečných svébytných osobností“ se setkáváme s tím, že za problémy či neúspěchy v prosazování tohoto nového „výchovného trendu“ mohou TI OSTATNÍ, nikoli rodič.

16.1.2019 v 13:53 | Karma článku: 27.01 | Přečteno: 743 | Diskuse
Počet článků 22 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 4575
Malé, hloupé, nenápadné... :) Jen předkládám myšlenky, nemám patent na absolutní pravdu.

Najdete na iDNES.cz